Sloni, monzunová voda a večer bez mapy.

Po silném nočním dešti začíná 21. září skoro provokativně normálně. Káva. Snídaně. Karty. Tělo je pořád v režimu treku, ale vyhlídka zní jako „relaxing day“. Nudně obyčejné, což je po 16 kilometrech džungle vlastně luxus.

Poslední cesta vede do sloní rezervace. U těchto zvířat se každá věta zmenší: až dvě a půl tuny váhy, chobot s jemnou motorikou lepší než má mnoho lidí ve městě před kávou, a apetit počítaný ve stovkách kilo zeleného krmení denně. Průvodce říká, že dámy jedí ještě víc než pánové; podle zvířete a čerstvého krmení se čísla mohou dostat až k 500 kilům za den. Vlastní banánové chipsy najednou působí velmi skromně.

Důležité: žádné ježdění na slonech. Thajci svoje kámoše milují a tady nejde o cirkus, ale o blízkost s respektem. Krmení, pozorování, drhnutí v řece, dost odstupu, když se chobot rozhodne, že kamera nebo ruka jsou zajímavější než program. Pro lidi je občerstvení: passion fruit a banánové chipsy. Férový obchod: sloni dostanou větší porce.

Období dešťů pak ukáže i méně romantickou stránku. Ty krátké teplé sprchy mám vlastně rád, ale monzunová voda nevyjednává. Řeka je na bamboo rafting příliš silná, takže vor dnes zůstane teorií. Bezpečnost vyhrává nad pohlednicovou fantazií. Místo toho poslední společný oběd trek týmu, ještě jednou jeden stůl, a potom zpátky do civilizace: Chiang Mai.

Ve městě nejdřív sprcha, potom rovnou barber. Čisté oholení, masáž obličeje, hlava jemně vymasírovaná z džungle zpátky ven. Je to malý střih mezi dvěma světy: ráno sloní bláto, odpoledne hladké tváře, večer světla města.

Pak jdu ze starého městského čtverce směrem k řece. Chiang Mai změkčuje Mae Ping; kolem řeky jsou trhy, staré obchodní ulice a směs světel skútrů, stánků s jídlem, ovoce a lidí, kteří nehrají pro turisty, ale prostě žijí svůj večer. Bez mapy. Následovat lidi, světla, vůně.

Večer je Thai real life v nejlepším smyslu: mangostany a rambutany, kokos v ruce, stánky plné chilli, ryb, vajec, bylinek, sushi jako úplně logické rozhodnutí a potom shaved ice s teplým toastem. Finále: 50 gramů pražených červů. Slané, suché, hodně proteinů, překvapivě oříškové. Jako zkouška odvahy je to dost nespektakulární. Někde nad Mae Ping se odrážejí světla a čas najednou plyne v jiné, klidné dimenzi.