Masáž v devět, tři jídla uvařená vlastníma rukama, jedna prohraná partie šachu.

Po dvou hodinách Muay Thai předchozího dne mělo moje tělo ráno jediné přání. V devět jsem ležel na masážním lehátku: nohy, ramena, paže, krk, všechno jednou pořádně prohnětené. Nuad Thai, thajská masáž, je od roku 2019 na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Dnes ráno mě tedy oficiálně prohnětlo světové dědictví. Potom rychlé matcha latte v kavárně plné rostlin a na schodech chrámu krátký pozdrav s mnichem.

Pak tři hodiny thajské kuchyně v kuchařské škole. Mohl jsem si vybrat tři jídla: Pad Thai, Khao Soi a teplý salát ze skleněných nudlí s krevetami a kuřetem. Kari pasta na Khao Soi vzniká v kamenném hmoždíři, všechno ručně. V Thajsku se říká, že dobrou kuchařku poznáš už podle rytmu jejího hmoždíře. Můj rytmus: spíš free jazz. Pad Thai je mimochodem mladší, než vypadá: národním jídlem ho udělala až vláda kolem roku 1940 v rámci kampaně za thajskou identitu. A skleněné nudle v salátu jsou z škrobu z fazolí mungo, průhledné se stanou až v horké vodě. Vedení bylo perfektní, krok za krokem. Jediný skutečný problém: všechno to v těch třech hodinách taky sníst.

Masáž, vaření, jídlo: tahle kombinace si něco zasloužila. Poprvé na téhle cestě dvouhodinový odpolední spánek, v malém domku v zahradě.

Poslední večer v Pai má být klidný. Hezké bary, malé chill kluby, skoro žádní lidé. Konec září je ještě období dešťů, plná sezóna začíná až v listopadu. No a co, hudba a atmosféra stačí. V jednom baru visí na zdi Poslední večeře jako DJ set, vedle staré kinosedačky a stará televize, na které běží videohra z osmdesátek. Potom v herním baru šachy s cizím člověkem, k tomu ginger-lime soda, jak jinak. Prohra. Pai jako celek ale: jasná výhra na severu.

Zítra méně vyprávění. Dlouhá cesta zpátky do Bangkoku a k tomu nový dopravní prostředek: noční vlak, spací kupé.