Muay Thai v osm, mango ke snídani, okruh kolem Pai.

V osm ráno stojí ajťák na žíněnce. Muay Thai, poprvé v životě. Dvě hodiny potu, kopů, úderů, kolen a trenér, který to všechno dělá tak lehce, že je to skoro neslušné. Koordinace se dostává do krve jen pomalu: nejdřív ruka, pak bok, pak noha, a většinou ve špatném pořadí. Na konci aspoň nevypadám jako tanečník u tyče.

Po sprše zasloužená snídaně: smoothie z marakuji a manga, poslední dobou moje oblíbené, a sticky rice s kokosovým mlékem a mangem. Jednoduché, dobré, hotovo.

Odpoledne patří okruhu mimo Pai. Nejdřív čínská vesnice, úplně jiná atmosféra než ve městě: hliněné domy, červené lampiony, zeď jako malá Velká čínská zeď, založená lidmi, kteří utekli před komunismem. Pak vodopády v úzké soutěsce, pak káva v Coffee in Love. Láska je tu napsaná na každé zdi, je to prostě Pai.

Dál přes bambusový most, dlouhá procházka rýžovým polem. Velmi klidná, velmi krásná příroda, uprostřed lidé, kteří tvrdě pracují, a po okrajích malé bary, kde jiní lidé velmi uvolněně přihlížejí. Na konci stojí dřevěný chrám. Nakonec Pai Canyon při západu slunce: úzké hřebeny z červeného pískovce, po kterých se balancuje, zatímco údolí dole pomalu oranžoví. Zase taková scenérie, kde vlastně chybí jen hudba.

Nevadí, místo toho dlouhý rozhovor s pěti Izraelkami. Pai není jen hippie místo, zjevně je to i místo pro nerdy. Většina lidí, se kterými se tu dám do řeči, jsou softwaroví inženýři nebo něco podobného. Jasně: od té doby, co je AI, mají všichni spoustu času užívat si život a cestovat.