Na letišti cesta konečně začíná doopravdy.

Jsem na Letišti Praha. Cesta sem byla skoro podezřele jednoduchá: hezký den, cesta podél Labe a malá radost z toho, že jsem ušetřil za českou dálniční známku.

Praha pro mě není cizí území. Po zhruba dvaceti letech života ve městě letiště nepůsobí jako hádanka, spíš jako stará svalová paměť. Najít místo zdarma poblíž letiště tedy nebyl hrdinský cestovatelský trik, spíš pražský autopilot. Přesné místo samozřejmě zůstává soukromé.

Teď tu sedím a čekám na check-in. Pořád je to ještě Evropa: cedule, jazyky, rutiny. Ale vedle mě stojí zelený kufr, na tabuli je Qatar a někde za touhle frontou začíná skutečný příběh.

Odteď se plán mění v pohyb. Zatím bez velké sady fotek, zatím bez thajského horka, ale s dobrým pocitem: vyrazil jsem.

První dojem na palubě sedí: Qatar působí klidně, přátelsky a dobře zorganizovaně. Na obrazovce už čeká Dauhá. Pořád ještě Praha, ale hlava už je v další etapě.